Lucem

           „Pane Pottere. Jaké překvapení.“

           „Pane profesore. Přece jste si nemyslel, že bych přišel pozdě.“

           „To jistě ne. S vaším uměním ukázat se v pravou chvíli jsem za ta léta již obeznámen.“

           „To jsem rád, že máte o mě takový zájem.“

           „Nepleťte si pojmy s dojmy, Pottere. Nemohlo mi uniknout, že využijete každičké sebemenší příležitosti ke zpestření mého, jak se vám asi zdá, nudného, monotónního a prachobyčejného života.“

           „Mohl byste tu větu zopakovat?“

           „Když to udělám, uvidím poté na vašem obličeji stejně tupý výraz?“

           „Můžete to zkusit, pane.“

           „Potřebné přísady najdete ve skříni.“

           „Škoda.“

           „Věřím, že s něčím tak banálním, jako je dokrvující lektvar, si lehce poradíte. A kdyby u vás přeci jen zavládly pochyby, což se vám jistě nemůže stát, použijte tu úžasnou věc ležící na lavici.“

           „Tuhle?“

           „Ano, pane Pottere. Říká se tomu kniha. Přesněji řečeno je to učebnice lektvarů pro malé lektvaristy. Je v ní spousta dechberoucích obrázků a informací. Jsem si poměrně jistý, že odpovídá vašim potřebám.“

           „Děkuji, pane.“

           „Tak na co čekáte? Dejte se do práce.“

           „Profesore?“

           „Co zase nemáte, Pottere?“

           „Myslím, že jsem kořínky vzpupěnky nakrájel podélně a ne příčně.“

           „To snad nemyslíte vážně!“

           „…“

           „Počkat. Vy jste je již vhodil do kotlíku?!“

           „…“

           „Merline, ty to vidíš!“

           „Omlouvám se, pane.“

           „Znovu, Pottere, tentokrát naposled. Další šanci na opravu své mizerné známky z lektvarů již nedostanete. A chraň vás Brumbál, jestli to podruhé zvoráte. Merlin ví, že by se sem stejně nestihl dostat dostatečně rychle.“

           „Profesore Snape?“

           „Baví vás mne neustále vyrušovat od mé práce, Pottere, nebo disponujete pouze zvláštní zvrácenou zálibou deprivovat druhé a dívat se co to s nimi dělá?“

           „Jsem jen nervózní z toho, jak mi pořád stojíte za zády.“

           „Neuvěřitelné. Takže jsem přece jen za ta léta našel způsob, jakým znejistit samotného Harryho Pottera, zlatého zachránce kouzelnického světa.“

           „Myslím,...“

           „Skutečně, pane Pottere?“

           „... že jste právě narušil můj osobní prostor, pane.“

           „Nemožné.“

           „Oh, kašlu na to, Severusi, už to nevydržím.“

           „Jsi si jistý, Harry? Skutečně jsem se bavil.“

           „Jsi děsnej.“

           „Já vím. Je ještě něco, co bys mi chtěl říct?“

           „…“

           „Určitě?“

           „No, dobře, přiznávám! Vyhráls. Zase.“

           „Ložnice, koupelna nebo snad pohovka v obývacím pokoji?“

           „Co takhle deska tvého stolu, Severusi?“

           „Výtečná volba, pane Pottere.“

____________________________________________________________________

Doufám, že vám dnešní dialog zpestřil den,

Lucem

Miniaplikace